Vápnem nabílené stěny templu pokrývají vlhké fleky. Sůl mě štípe do očí, všichni – natlačení až na zeď – se silně potíme. Na malém prostoru obřadní místnosti, spoře osvětlené svíčkami, se nás tísní asi dvacet. Muži, ženy, děti. Černé paže, černá záda a černé boky. Kloužeme vzájemně po svých zpocených tělech. Čicháme se zblízka.

Na podlaze, mezi mokrými otisky od bosých chodidel, svíčkami a květinami, stojí několik hliněných kotlíků, plných různých klacíků a podkov. Jsou potřísněné černým mastným gelem, jakoby polité asfaltem. Na stěně templu visí zažloutlá fotka v rámečku. Vedle ní uslzená soška Panny Marie, pod ní trůní tlustý Budha z růžového porcelánu. Po zdi se v šeru plazí pravěké kresby hadů a lebek.

Klečící muž s rudým šátkem přes oči tápavě, s nejistotou slepce, zvedl hlavu. Po nahých zádech mu stékají krůpěje potu a jako oranžové blýskavé perličky padají na špinavou betonovou podlahu. Je to jeho velká chvíle. Jeho obřad, jeho přísaha. Rayamiento.

Přísaha

„Arriba-Siete-Rayos-Juramento-Eróóó“, nepřestává hypnotické zaříkávání bruja. Z talíře na zemi zvedl uříznutý býčí roh ucpaný sklíčkem. Celá „rodina“ rytmicky opakuje mantru. Templ pulzuje napjatou ozvěnou. Dívka s černými kadeřemi, jakoby drátěných vlasů, uchopila zvířecí roh a přiložila ho na čelo klečícího „bratra“. Stala se jeho madrinou, „kmotrou“. Ona i její duchové jej budou chránit od nynějška do konce života.

Brujo za nepřestávajícího zpěvu přiklekl a postupně křídou namaloval na mladíkova zpocená záda několik značek. Každou z nich posvětil plechovým krucifixem a pokapal horkým voskem. Zhluboka si loknul z láhve a prudce mu na záda vyprsknul spršku slin a rumu. Uchopil mezi prsty žiletku a do křídových značek na mokré černé kůži krátkými tahy pomalu vyryl drobné rýhy. Kapičky rudé krve se rozpívají v potu a stékají po kůži. „Bratr“ bez hnutí klečí. Zhluboka dýchá otevřenými ústy.

Kořeny

Palo má kořeny v kultuře kmenů Bantu, v pralesích povodí Konga. Právě odsud, ze západoafrického pobřeží na místě dnešní Demokratické republiky Kongo a Angoly, vyplouvaly první karavely přeplněné černými otroky směrem přes Atlantik do Nového Světa. Spolu s otroky tak do španělských kolonií na Kubě připluly i prastaré zvyky a poznání afrických šamanů.

Prolnutí

Vládnoucí vrstva místokrálovství Nového Španělska, s ideologickou podporou hlavně jezuitského kléru, se po čtyři sta let snažila africkým otrokům jejich zvyky a božstva zakázat a přimět je k uctívání křesťanských ikon. Tato násilná a tupá katolizace donutila otroky, aby svým bohům a duchům navenek propůjčili jména a vlastnosti křesťanských světců, ale ve skrytu stále udržovali naživu kulturu svých předků.

Díky necentralizované formě (každý palero komunikuje s jinými silami, má své duchy a své postupy) a ústním způsobu předávání vědění mezi generacemi, se kulty Palo dále vyvíjely a nasávaly další vlivy. Spiritualismus 19. století, magie či sesterský kult Santería a další náboženské a názorové soustavy se – někdy zásadně, někdy méně – dotkly a vmísily do tisícileté tradice dovezené z nitra černé Afriky.

Nganga nebo také španělsky caldero (kotlík) je v rámci kultu Palo základním nástrojem pro komunikaci se spirituálním světem. Síla ukrytá v kotlíku je magickou silou, se kterou brujo může pracovat. Nganga obsahuje přesnou kombinaci krátkých klacíků (palos – odtud název kultu), hlínu z několika daných míst, kosti mrtvých (nejlépe z lebky), kamenné slitky od úderu blesku, někdy podkovy, střelný prach a další předměty. Nganga je obydlím pro „inteligentní stín“ (astrální tělo mrtvého, jemuž patřily použité kosti), ale také je jakýmsi kanálem, jímž síly – kterým je nganga zasvěcena – promlouvají k brujovi. Tito duchové ale „chtějí najíst“, jak říkají paleros. Někdy chtějí ovoce, jindy jim stačí květiny. Někdy vyžadují krev. Jako třeba Zarabanda.

Dobro vs. Zlo

Brujos kultu Palo často říkají, že „pracují oběma rukama“. Tím naznačují, že používají jak bílou, tak černou magii. Musíme si však uvědomit, že naše křesťansky založené chápání etiky je v jádru velmi odlišné od etiky paleros. Zjednodušeně se dá říci, že pro rozlišení morálních pojmů Dobra a Zla v rámci kultů Palo je důležitá motivace. Pokud je cílem čarování podpora komunity, skupiny či sociální benefit, je takové jednání považované v etice Palo za nejvyšší ctnost. I přestože budete provozovat techniky, které povedou ke škodám či smrti jiných lidí. Když však šaman v rámci rituálu hledá svůj osobní profit, můžeme mluvit o černé magii. Bylo by však velmi troufalé posuzovat morální principy a jednání šamana. Většina z nás má omezené vnímání reality a nedokážeme jí nahlédnout v širší perspektivě, jak je to dáno právě skutečným šamanům.

Teče krev, teče krev

Hluboký úder do bubnu znenadání rozvibroval templ. Brujo Enrique posbíral od mužů papírky. Pěčlivě je přeložil a dovnitř každého vložil jakési byliny a traviny. Bosou nohou z nich na podlaze, za zrychlujícího se bubnování, uválel ruličky.

Čtyři muži vystoupili ze skupiny. Yosi, Nelson a další. Uchopili kozla každý za jednu nohu a zvedli ho na svá ramena. Rozestoupili se ve středu templu nad ngangou, tak aby kozlova hlava byla ve vzduchu přímo nad černým kotlíkem.

Kozel nepříčetně zaječel. Smrtelný jekot přehlušil buben, zpěv, všechno. Zabodl se mi do hlavy jako jehla. Kozlovi došlo, co se chystá.

Celá skupina paleros se znatelně rozpohybovala. Buben nabírá obrátky a zpěv drnčí. Brujo uchopil ruličky papíru a rytmickým pohybem je kozlovi postupně zastrčil do huby. Zvíře se přestalo vzpouzet.

Dunění bubnu spolu se zpěvem se slilo ve zvukovou stěnu, všichni se nějak vlníme. Templ vibruje zvláštní silou, jak kdyby do něj zapojili elektřinu.

Brujo za nepřestávajícího zpěvu vytáhl dlouhý nůž. Ke každému z nás přistoupil a přiložil nůž na čelo. Všichni jsme jedno, všichni jsme nůž. Zpěv a tepání bubnu dosáhly vrcholu.

„Teče-krev, teče-krev! Corre-sangre-corre!“, drnčí mi v uších vypjatý křik všech přítomných. Jasně cítím obrovskou sílu, která rozkmitala celý templ. Chvěju se. Trans.

Palo a socialismus

Přestože více jak padesát let vládne Kubě autokratická vláda bratří Castrů, kulty afrického původu nebyly nikdy zakázány, či jinak zásadně potlačovány. Je známo, že více jak polovina kubánské populace konzultuje pravidelně svoje každodenní starosti jako například vztahy, nemoci nebo obecně budoucnost s lidmi praktikujícími Santeríi nebo Palo.