Zlato pod nebem

La Rinconada, Peru – 2012

Ledový vichr zvedá oblaka prachu. Olízává hroudy špinavého ledovce a v prudkých poryvech se opírá do rozkousaných strmých skal, jakoby jimi chtěl vztekle pohnout. Udýchaně jsem se zastavil. Přerývaně lokám studený vzduch a marně se snažím nadechnout. Nad sněhem zapadanými štíty And se rozpouští poslední zbytky bledého slunce. La Rinconada, nejvýše položené město na světě, se rychle potápí do noci.

Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)

Pět a půl kilometru nad mořem nekompromisně lisuje moje plíce, mojí hlavu, moje svaly. Snesitelných odpoledních mínus pět se spolu s mizejícím sluncem závratně rychle propadá. Čím dál ledovější vichr mě prudce objímá a svýma mrazivýma rukama mi sahá pod bundu. Soumrak pohltil údolí rozryté šachtami pod Cerro Lunarem. Monotónní beat důlních čerpadel pomalu utichá.

Zbývá mi nějakých tři sta výškových metrů do obydlené zóny. Už nemůžu. Nedokážu souvisle dýchat. V mozku mi buší kladiva. Neujdu už snad ani deset metrů. V zákrutě kamenité cesty objevila funící dodávka. Gracias a Dios! Horníci vracející se ze šichty. Natěsnáni tělo na tělo, v úzké kabině s vytrhanými sedačkami, mlčky kodrcáme v houstnoucí tmě nahoru. Štiplavý pach potu táhne z jejich ztvrdlých zaprášených montérek. Všem nám jde od nosu pára.

Přes zpocené sklo dodávky vidím, jak z potemnělé měsíční krajiny, jak z jakéhosi černého moře, ční bílé zasněžené vrcholky hřebenu. Z profilu tvoří ležící ženské tělo.

Achuita. Spící kráska, v kečuánštině.

Ve skále pod jejím pomyslným tělem je schovaný život a tajemství La Rinconady. Zlato. Podle aktuálních terénních výzkumů nezměrné množství zlata.

Kdyby tu nebylo zlato, nikdo z nás by tady, na ledovém konci světa, teď zřejmě nebyl.

La Rinconada se nachází na hranici Peru a Bolívie, v nadmořské výšce od 5100 do 5500 metrů. Počet obyvatel je značně proměnlivý a závisí na aktuálních podnebných podmínkách, na výsledcích těžby zlata a na míře, s kterou světová ekonomická situace ovlivňuje peruánskou ekonomiku. Za posledních pět let se díky dopadům hospodářské krize a zvyšování ceny zlata na světových trzích populace La Rinconady zdvojnásobila a v současnosti se pohybuje se od třiceti do padesáti tisíc lidí. Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)

Zapadající slunce osvětluje La Rinconadu

La Rinconada

Během pěti století se spící Achuita stala němým svědkem bezpočtu příběhů. Vratkých snů a nadějí, žalu, ale i prchavých záchvěvů štěstí z náhlého zbohatnutí. Nejdříve přišli Inkové, po nich Španělé a dneska přicházejí ti, kteří už nemají co ztratit. Lidé bez minulosti. Lidé na útěku před spravedlností. Lidé vzdorující nesmírné chudobě horských oblastí na pomezí Peru a Bolívie.

V La Rinconadě se jich nikdo na nic neptá. Máš zlato, žiješ. Nemáš zlato, jsi nic. Nula. Zero. Poslední kámen se zlatým smítkem – jak říkají místní horníci, s „jiskrou“ – má větší hodnotu než ty. La Rinconada je Klondike jednadvacátého století.

Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)
Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)

Rychlý prachy

Mrazivou a bezesnou noc jsem probděl v bordelu. Betonová díra páchnoucí močí a rozlitým pivem. Vysokohorská nemoc mi nedovolila usnout. Venku mínus pětadvacet a já, s bušícím srdcem a neschopen se nadechnout, jsem v mrákotných stavech celou noc poslouchal dunivé disco a pařbu horníků z baru pod mým pokojem. Někdo měl včera kliku a našel. Jako většina horníků, hned to prokalil s kumpánama a se štětkama.

Zlato, podobně jako drogy, dělá „rychlý prachy“.

Rychle máš, rychle nemáš.

Nájem plechové chatrče se dá pořídit od 120 solů (900 CZK) za měsíc. Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)
Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)

Život v La Rinconadě

Ledové ráno mě vysvobodilo z nočních halucinací. Rampouchy se roztékají v ranním slunci a voda kapající ze střech dolů rozežírá hroudy bahna, které na ulici přes noc zmrzly. Mimo malého náměstíčka jsou všechny uličky La Rinconady pouhou bahnitou cestou, uprostřed níž je vyhloubena strouha. Všechny splašky, exkrementy a bordel tečou tudy. Kanalizace neexistuje.

La Rinconadu, i přes studený ranní vzduch, naplňuje pekelný smrad. Smrad zamřelého ovčího masa, smrad hoven na každém rohu, lidských i psích, smrad žluklého oleje ze špinavých kuchyní na ulici. K tomu všudypřítomný nahořklý pach hnijících odpadků, které třicet tisíc stálých obyvatel hází rovnou vedle svých chatrčí, a tím vytváří nad městem permanentní poklici smradu, kterou nerozfouká ani mrazivý vítr. Popelnice nebo svoz odpadu? Směšná otázka na Klondiku.

Marně hledám kafe. „A co by sis jako představoval?“, chechtá se mi bezzubá Peruánka, když odmítám hnědou kalnou vodu z ošahané termosky. Ani vodovod v La Rinconadě nevedou. Voda se buď kupuje v barelech, v brutálně chlorované formě, nebo se podivným systémem gumových hadic odebírá z pod ledovce, ale to jen do některých domů. Navíc, díky všudypřítomné kontaminaci rtutí používanou při extrakci zlata, je i voda z ledovce závadná.

Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)

Paběrkářky

„Jestli Apo dá, odneseme si dneska něco.“ Zaprášená tvář mladé, sotva dvacetileté Indiánky ani nevzhlédla od kamení. Má do ruda sežehnuté líce od prudkého horského slunce a dětské dlaně plné puchýřů. Je tu nová. Ještě jí ruce neztvrdly. Stejně jako dalších několik desítek žen ve špinavých modrých zástěrách, prudkými údery kladiva rozbíjí šutry. Rány se třeskutě rozléhají údolím. Hledá svojí naději. Někde tady jí Apo, incký bůh hor, schoval.

Pallaqueras – ženy paběrkářky – se na vytěžených haldách slétají jako supi od prvních ranních hodin. Probírají už jednou probranou horninu, kterou horníci ze štol vyvážejí na hromady. Neúnavně probírají a věří. Třeba něco přehlídli, v té tmě štoly. Určitě, museli něco přehlídnout. Vždyť Marysol vyprávěla, že jednou našla pepitu zlata velikosti broskvové pecky. Stačilo jen rozlousknout jeden kámen…

Rozhlédl jsem se po stovky metrů vysokých hromadách. Milióny šutrů, jeden jako druhý. A které jsou ty správné, napadá mě? „Ty zlatonosný, podívej se, mají takový bílý proužky.“ Stará pallequera unaveně zvedla kámen proti světlu. Ze šedé hmoty prosvítají bílé vlásečnice. „A co když vidí dvě pallaquery stejnej kámen, která ho bere?“, uvažuju nahlas. „Tady se nekrade“, rázně utíná žena mojí zvědavost, „nosí to smůlu, už bys pak nikdy žádný zlato nenašel.“

Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)
Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)

Ber, co najdeš

Hory a jejich zlaté bohatství patří peruánskému státu. Ten pronajímá celé doly dvěma těžebním společnostem. Ty dále prodávají a rozdělují zlatonosné pozemky mezi zhruba 1200 tzv. contratistas, formou koncesí. Tito „podnikatelé“ si najímají horníky, aby pro ně na vyměřeném díle hory těžili z jedné, někdy i z více štol.

Ve všech štolách se těží ručně. Někde se sice používají sbíječky na prorážení nových tunelů, ale v naprosté většině štol se využívá pouze dynamit, želízka a perlíky. Máloco se tady za staletí změnilo. Všichni horníci žvýkají listy koky, po celou dobu šichty. Koka snižuje bolesti z nedostatku kyslíku, zahání hlad a únavu. Bez koky to nejde. Nikomu.

Zlato je „potulný“ kov, v metru vytěžené horniny je, v dalších třech metrech není. Nikdo to neumí odhadnout, ani ti nejzkušenější. Mimo jiné z tohoto důvodu – ač tedy někteří sice pobírají regulérní plat – naprostá většina horníků stále pracuje na tzv. cachorreo. Třicet dní těží zadarmo a jednatřicátý den pro sebe. To co si ten den natěží a odvezou vlastní silou je jejich. A jestli natěžená hornina bude obsahovat zlatou rudu a kolik zlata z ní bude? To zvaž sám, jestli se ti to vyplatí, hombre.

K závalům uvnitř šachet téměř nedochází, hornina je tvrdá a pevná. Podle slov zkušených horníků jsou největším nebezpečím padající kameny, ať už v šachtách či na hromadách, a hned po nich je velkým rizikem otrava plynem. Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)

Extrakce zlata

Pro oddělení zlatých krystalků vrostlých do horniny se užívá primitivní manuální techniky tzv. quimbalates. Malé zlatonosné kamínky, již předem nadrcené kladivem, smíchané s vodou a rtutí, se nalijí do kamenného okrouhlého korýtka, v němž leží velký kamenný kvádr (quimbalate). Rytmickými houpavými pohyby ze strany na stranu drtící kvádr mele zlatoobsahující kamínky v korýtku, až se zlaté krystalky uvolní z horniny a spojí s tekutou rtutí.

Po zhruba dvou hodinách mletí se hustá šedá tekutina, obsahující vodu, rtuť a zlato, vylije z korýtka do rýžovací misky. Opět ručně, pomocí prostého hadru, se oddělí poslední zbytky horniny. Zůstane malá stříbrná kulička, sotva na nehet velká. Rtuťový amalgám obsahující zlato. V peci u výkupčího zlata se amalgám autogenem rozžhaví, rtuť se vysokou teplotou vypaří a zbude hrudka surového zlata. Matná, špinavě žlutá perlička na dně lidského utrpení.

Odhaduje se, že z jedné tuny rozemleté horniny se do okolního životního prostředí dostane půl kila rtuti během procesu mletí. Mnohem větší díl kontaminace však vzniká během vypařování rtuťového amalgámu. Na gram získaného zlata se vypaří dva gramy rtuti do vzduchu, kde – díky studenému klimatu – rtuť ihned zkondenzuje a rozpuštěná v okolním sněhu, ledu a vodě se neustále dostává do těl všech, kdo v La Rinconadě žijí. Průměrná doba života horníka v La Rinconadě je kolem padesáti let.

Quimbalates, manuální drtiče zlatonosné horniny, se pronajímají horníkům za zhruba 5-10 solů (40-80 CZK) za den použití. Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)
Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru) Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)

Zlatý byznys

Díky naprosté absenci úřadů nikdo neví, kolik zlata se v La Rinconadě těží. Odhady se různí – od 2 do 10 tun zlata ročně. Což činí až tři sta miliónů dolarů, při nejvyšším odhadu. Avšak samozřejmě že ti, kdo zlato rvou z nitra hory svýma zpocenýma rukama, z těch závratných mega nakonec nic nemají. Průměrný měsíční výdělek horníka nebo pallaquery se pohybuje okolo 1000 solů, občas lehce přes. Přepočteno, nepřesáhne deset tisíc korun měsíčně.

Když obchodníci se zlatem odjíždějí z La Rinconady dolů do nejbližšího města, bývají jejich auta doprovázena soukromou, těžce ozbrojenou ochrankou. Přestřelky a přepadení na 180 kilometrové cestě pustinou do Puna jsou neoddělitelnou součástí zlatého byznysu. V La Rinconadě není stát, neplatí tu zákony. Vládnou tu pravidla těch, kdo vlastní zlato nebo přístup k němu. Vládne tu nepsaný kodex, který všichni znají a poslouchají. Vládne tu víra, a často i pověry, se kterými není radno si zahrávat.

Výkupní cena zlata v La Rinconadě činí v současnosti asi 80 solů za gram surového (neryzího) zlata, což je asi 30 dolarů. Běžná prodejní cena čistého, tzv. investičního zlata na světovém trhu je přibližně dvojnásobná. Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)
Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)

Oběti

„Hora si žádá oběti“, vysvětluje mi horník u vchodu do téměř čtyři sta metrů hluboké štoly, „Jinak nám nic nedá nebo nás nepustí nazpět.“ Vytáhl z kapsy několik zmačkaných lístků koky a vložil je mezi dvě slaměné rozmočené figuríny, horníka a pallaqueru, kteří hlídají ústí černého tunelu. Shnilé pomeranče lístky koky, láhve pálenky, cigarety. Tím vším si hledači zlata chtějí získat přízeň hory. Mezi horníky se také říká, že když se nechá shnít lidský mozek v šachtě, tak uvolněné hnilobné plyny dokážou vytáhnout zlato na povrch horniny. Poslední lidská oběť byla policií vyšetřována před několika roky.

Zlato pod nebem (La Rinconada, Peru)

Věčnost

Poslední paprsky slunce se zapichují do příkrého svahu pod Achuitou. Chatrče z pozinkovaného plechu svítí z dálky na temné hoře jak rozsypaná zrnka stříbra. Stojím na hřbitově. V zákrutě cesty, bez označení, bez brány. Několik desítek náhrobků se pomalu, s každým dalším sněhem, propadá do kamenitého svahu. Hora je požírá.

Igelitové barevné stužky, zavěšené na rezatých křížích, hlasitě frkají v ledovém vichru do vznešeného ticha hor. Marně se snažím přečíst vyšisovaná jména na rozdrolených tumbách. Jméno znamená příběh. Jméno znamená osud. Jméno je ztrhaná tvář, kterou jsem dnes a v předchozích dnech viděl ve tmě štoly.

Nikdo z nich tu určitě nechtěl spočinout. Chtěli jenom najít zlato, trochu zbohatnout, vybřednout z toho začarovaného kruhu bídy a vrátit se ke svojí rodině, ke svým blízkým.

Ale země si vzala jejich těla a Apo si vzal jejich duše.


Zdroje faktografických informací
La Rinconada, Peru; Wikipedia
La Rinconada: La ruleta del oro informal; Infos.pe
La Minería Artesanal Informal en el Perú; International Institute for Environment and Development (IIED)
El oro de La Rinconada, el pueblo más alto del mundo; Yuri Leveratto
La Rinconada - El Oro del Glaciar; DEV.TV