Cirkus na konci světa
Amazonie, Ekvádor – červen 2010
Cirkus Anny je jeden z mnoha potulných spektáklů kočujících v řídce obydlených končinách na rozhraní And a Amazonské džungle. Na pomezí Kolumbie, Ekvádoru a Peru se po nezpevněných cestách z rudohnědé hlíny kodrcají zrezivělá auta a barevné karavany mnoha malých rodinných cirkusů. Táhnou se svými roztodivnými show divokým krajem vyrvaným pralesu od jedné ztracené komunity k druhé.
Přelom 80. a 90. let minulého století znamenal pro živou kulturu cirkusů v Latinské Americe zásadní zlom. Moderní formy zábavy jako televizní show, počítačové hry a později internet významně narušily tradiční svět cirkusů. Pokles zájmu donutil mnoho malých a středně velkých podniků buď prodat zvířata nebo úplně zavřít. Cirkusy byly postupně vytlačeny za hranice měst do příměstských slumů nebo dále do vzdálenějších vesnic a komunit, často až na hranice lidského osídlení.
Po příjezdu do vesnice musí Walter obvykle požádat starostu o povolení k rozbití stanu a přidělení k tomu vhodného místa, např. fotbalového hřiště. V malých a odlehlých komunitách cirkus za místo nikdy neplatí, pouze musí uhradit malý paušál za připojení k elektrickému sloupu.
Na jednom místě zůstává Cirkus Anny obvykle tři, někdy až čtyři týdny, podle zájmu publika. První týden, než se novinka rozkřikne, chodí málo návštěvníků, druhý a třetí týden pak dorazí i lidé ze vzdálenějších, málo dostupných haciend v pralese, kteří návštěvu cirkusu spojí s pravidelnou nákupní cestou do vesnice.
Cirkus Anny uvádí jedno představení denně, začíná se po setmění. Vstupné stojí jeden dolar, v chudších krajích nebo při nedostatku zájmu Walter snižuje cenu až na půl dolaru za osobu. Přestože šapitó pojme až sto lidí, už padesát až šedesát platících diváků na jednu show představuje pro „Circo Anny“ úspěch, a tím pádem možnost zůstat déle na stejném místě.
V cirkusu Anny, stejně jako ve všech rodinných podnicích, dělají všichni všechno. Děti a muži hrají klauny, žonglují, vyprávějí vtipy v těch nejošoupanějších scénkách, jaké si dovedete představit, nebo předvádějí akrobacii na visuté hrazdě. Ženy mají nacvičená sexy taneční čísla à la kabaret nebo se také účastní scének. Krocení zvířat se v Cirkusu Anny nekoná neboť cirkus – vyjma slepic a potulných psů – dávno nemá žádná zvířata.
Hlavní akrobatickou atrakcí malých cirkusů je bezpochyby visutá hrazda. Ačkoliv se předváděná čísla vyznačují vysokým rizikem, tak dospělí i děti se na hrazdě houpou bez jakékoli záchranné sítě nebo jiné formy jištění. Při těchto kouscích se viditelně pohybuje celý stan a kotvící provazy vydávají značně nedůvěryhodné zvuky.
Během dne mají dospělí na starost běžné povinnosti: uklidit, uvařit jídlo či vyprat prádlo. Děti tráví celý den hrou buď přímo v cirkusu nebo odcházejí za místními dětmi do vesnice. Školní výuka závisí na rodičích a je dosti nepravidelná, spíše než matematice je Walter nebo Felipe učí gymnastice, novým trikům a cirkusovým dovednostem.
Anny, osmatřicetiletá běloška původem z ekvádorského Guayaquilu, je majitelkou cirkusu, a ten proto nese její jméno. Její partner, pětačtyřicetiletý Kolumbijec Walter, podnik spravuje a vede. Walter je - s lehkou nadsázkou řečeno - ředitelem, uměleckým vedoucím, klaunem, akrobatem, výběrčím vstupného a stavitelem šapitó v jedné osobě.
Širší rodinu cirkusu Anny doplňuje mladý Kolumbijský pár s dvěma dětmi, který utekl z Kolumbie před občanskou válkou a asi třicetiletá mulatka se synkem odkuďsi z jihu Ekvádoru. Cirkusem se od rána do večera prohání šest dětí všeho věku - od batolící se holčičky s plenou až po desetileté raubíře.
Ačkoliv je repertoár Cirkusu Anny – eufemisticky řečeno – předvídatelný a nad jeho kvalitou lze jistě ohrnout nos, všichni protagonisté této béčkové show, včetně dospělích, se vrhají s neutuchající vervou do vyprávění trapných dvojsmyslných vtipů, na rezavé hrazdě se houpají o život a celé jejich vystoupení je nestylizovaným gejzírem smíchu a upřímné, opravdové radosti.
no comments yet