Boxerské sny

Havana, Kuba – únor 2010

Během posledních třiceti let vzešlo z Kuby více mistrů světa a olympijských vítězů v amatérském boxu než ze všech ostatních zemí světa dohromady. Země, kde mistři světa jezdí na tréninky na rezavém kole a za zlatou olympijskou medaili režim přiděluje zánovní džigulík, vychovává další a další šampióny. Navzdory ekonomické mizérii, navzdory soupeřům s profesionálním zázemím klubů v Evropě a Americe.

Olympijské hry v Mnichově v roce 1972, kde Orlando Martínez vybojoval v bantamové váze první zlatou medaili, datují počátek drtivé kubánské hegemonie v amatérskému boxu. Od tohoto přelomu ostrovní stát v Karibiku s jedenácti miliony obyvatel neochvějně dominuje všem světovým soutěžím. Statistiky uvádí, že mezi léty 1974 až 2005 Kubánci vyhráli 64 zlatých medailí ze 152 finálových duelů na soutěžích pořádaných Mezinárodní boxerskou asociací (AIBA).

„Box se na Kubu dostal jako turistická atrakce v první polovině 20. století“, píše Louis A. Pérez v knize On Becoming Cuban, Identity, Nationality and Culture. „Profesionální boxeři z USA v exhibičních utkáních bavili bohaté cizince během dovolenkové sezóny.“ Přestože v roce 1962, v prvních letech kubánské revoluce, byl profesionální box Národním dekretem č. 83A zakázán, kubánská politická garnitura – po vzoru režimů ve východní Evropě – nastavila úspěch ve sportu jako národní prioritu. Z tehdejšího Sovětského svazu byli pozváni sportovní experti a trenéři boxu, mezi jinými legendární trenér Andrej Červoněnko, aby na Kubě pomohli vybudovat systém výchovy sportovních talentů.

Ačkoliv box je soubojem dvou jednotlivců v ringu, na Kubě je považován za týmový sport. Mladí chlapci začínají s boxerským tréninkem v útlém věku. Vyrůstají spolu, trénují spolu a samozřejmě boxují proti sobě. Mnozí mají jen špinavé tričko a pár prošlapaných kecek, ale pokud je u nich rozeznán talent, jsou ve svém sportovním vývoji státem podporováni. Kolem dvanáctého roku věku procházejí budoucí boxeři dalším sítem a ti nejlepší jsou posláni do sportovních škol, kde je vychovávají bývalí aktivní boxeři. Ti, kdo projdou náročnými zkouškami těchto škol, mají před sebou poslední krok – boxerskou školu ve Wajay. Z ní vycházejí kubánští šampioni.

Lesk zlatých medailí v boxu bezesporu slouží jako politická reklama na kubánský režim, nicméně vášeň pro boj mezi šestnácti provazy je Kubáncům vlastní a není uměle vyvolána politickou objednávkou. „Box prostě sedí kubánskému naturelu“, tvrdí legendární trenér Alcides Sagarra ve své knize Boxeo: El PDC En La Escuela Cubana. „Jsme stateční, odhodlaní a nezištní. Milujeme boj.“, objasňuje příčiny kubánského boxerského fenoménu trenér, který od roku 1960 do roku 2001 stál za všemi úspěchy tzv. kubánské školy boxu.

Největší šampioni, symboly kubanského boxerského zázraku jsou bezesporu dva muži. Teófilo Stevenson, trojnásobný mistr světa a trojnásobný olympijský vítěz, legendární bijec těžké váhy, který válcoval soupeře v 70. a 80. letech, a Félix Savón, taktéž trojnásobný olympijský vítěz v těžké váze, který navíc vybojoval šest titulů mistra světa a vládl světovému amatérskému boxu v 90. letech. Na Kubě se říká, že každý velký boxer, včetně Stevensona i Savóna, v určitém období sportovní kariéry trénoval v tělocvičně Rafaela Treja ve staré Havaně.

Zašlá venkovní tělocvična, která nese jméno jednoho z martýrů kubánské historie, je vklíněna mezi polorozpadlé domy v nejstarší části Havany, blízko přístavu. Nekryté tribuny s dřevěnými lavicemi a rezaté zábradlí chrání úzký dvorek s boxerským ringem uprostřed. Z oken nad arénou visí vyprané prádlo, z rádia v jakémsi bytě křaplavě zpívá Celia Cruz. Mladí kubánští boxeři tvrdě trénují fyzickou kondici na podomácku postaveném cvičebním nářadí. Na svařené lešenářské trubky a gumové pneumatiky kape pot. Podle všeho už desítky let. Vzduchem rytmicky sviští švihadla. Tady, daleko od lesku, peněz a úspěchu, se kterými je box tak často spojován, se vyučuje klasické umění boxu. Stará škola. Tady, v telocvičně Rafaela Treja, se za nekonečných horkých odpolední plných bolestivého drilu rodí boxerské sny.

Avšak pouze několik výjmečných talentů vydrží dlouholeté strádání, které sebou nese tento tvrdý sport. Ti, kdo v něm uspějí, se stanou - bez nadsázky - hrdiny kubánské společnosti. Boxeři, a obecně řečeno úspěšní sportovci, mají na Kubě status rockových hvězd, jsou milováni a uctíváni širokými masami. Když známý americký promotér Don King nabídl Teófilu Stevensonovi milion dolarů za zápas v profesionálním ringu proti Muhammadu Alimu, Stevenson odmítl a údajně odpověděl: „Jakou cenu má milion dolarů v porovnání s deseti miliony Kubánců, kteří mě milují?“    

Zdroje informací Escuela cubana de boxeo; EcuRed
Cuba Boxing History
Cuba's proud boxing tradition; BBC
Rafael Trejo Boxing Gym; The Boxing Republic
Cuba: The New Boxing Superpower; History of Cuba
Is Cuba The Future Of Professional Boxing?; Havana Journal
Teófilo Stevenson; Wikipedia
A silver lining in Cuban quest for Olympic gold; ESPN
Stevenson: Box je smyslem mého života; Sport.cz

Copyright © 2014 Jan Sochor. No photographs and text may be used or reproduced in any form.