Karneval v Santiagu de Cuba

Santiago de Cuba, Kuba – červenes 2008

Karneval v Santiagu de Cuba se – na rozdíl od tradičních masopustních karnevalů – slaví odjakživa v létě. Týden na konci července, kdy horké větry od Karibského moře nezchladí ani tmavá noc, se hlavní třída Santiaga – kolébky kubánské revoluce – promění každou noc z unavených kulis socialistického realismu v pulsující kabaret fantazie.

Počátky karnevalové tradice na ostrově sahají ke španělským přistěhovalcům, kteří původně zimní svátek přivezli do Nového světa z Evropy. Avšak živelný příliv černých afrických otroků na kubánské plantáže cukrové třtiny během 16. a 17. století překreslil tradiční mapu svátků během roku.

Protože sklizeň cukrové třtiny na Kubě probíhá od ledna do konce května, nejvíce příležitostí pro oslavy bylo vždy v létě. Většina otroků, a po zrušení otroctví černých námezdních dělníků, navíc praktikovala původní africké náboženské kulty (santería, palo,…), které cyklus zemědělského roku ctí jako základní rytmus přírody. Španělská koloniální vláda, v obavě aby se v letním období nevytížení otroci nepokoušeli o vzpoury, předhodila porobenému lidu „hry“ a umožňovala konání tzv. mamarrachos. První zmínky o mamarrachos z poloviny 17.století je popisují jako svátky hudby, tance, masek a bezbřehého pití alkoholu.

Až do prvních dekád 20. století existovaly na Kubě dva karnevaly – první býval konán tradičně v zimě, v soukromých klubech a haciendách bohatých vlastníků půdy a byl nazýván „Karnevalem bílých Kubánců“. Vedle toho během staletí rostl význam mamarrachos, letních lidových oslav svázaných se svátky sv. Jana, sv. Petra a dalších. Ty se postupně spojily v jednu velkou událost a na svátek sv. apoštola Jakuba (25. července), patrona města Santiaga, se každoročně konával karneval, který býval opovržlivě označován jako „Karneval pro nízké společenské vrstvy“.

Vítěžství kubánské revoluce v roce 1959 paradoxně nastartovalo novou éru karnevalu, v té době již skomírající tradice. 26. července 1953 se totiž Fidel Castro – právě v době karnevalu – poprvé pokusil svrhnout režim F.Batisty a spolu se svými soudruhy zaútočil na kasárny Moncada v Santiagu. Dlužno říci, že neúspěšně. Přesto je tento moment považován za začátek revoluce a je každoročně, spolu s karnevalem, mohutně oslavován. Jak nedávno poznamenal v radiu Rebelde jeden z prominentů současného kubánského režimu: „Karneval slouží k zažehnutí motorů, které nás dovezou k dalším vítězstvím.“

Díky souběhu karnevalu s politickou manifestací režimu bratří Castrů je většina z karnevalových dní státním svátkem a tudíž je volno. V ulicích kolem bývalých kasáren Moncada se objeví řady malých kiosků, kde pečou v troubě kubánskou specialitu – celá selata (lechón asado), prodávají děsivou napodobeninu pizzy nebo jen prostě nalévají panáky bílého rumu rovnou ze sudu. Líná a horká odpoledne rozechvívají struny kytar, které zní ze stinných patií zchátralých koloniálních domů, kde bezejmenné kapely hrají písně o lásce nebo o divoké kubánské povaze. Každý druhý zpěvák by mohl být Compay Segundo a nikdo by to nepoznal.

Nejočekávanějším momentem každého z pěti dní karnevalu je noční defilé. Na hlavní třídě Victoriana Garzóna se uzavře doprava, postaví se improvizované tribuny a před zraky karnevalové poroty a tisíců vyšňořených Kubánců protancují tzv. comparsas. Desítky alegorických vozů, obvykle s přebuzeným sound systémem a zřídkakdy s živou kapelou, ale vždy se zástupem svůdných, téměř nahých, tanečnic v blyštivých kostýmech z barevných flitrů a falešných pavích per.

Comparsas jsou skupiny muzikantů, tanečnic i tanečníků, choreografů a dalších členů, kteří dohromady připraví taneční program, se kterým na karnevalu vystoupí. Comparsas existují od počátků karnevalu a jsou dvojího druhu, podle stylového zaměření – PaseosCongas. Paseos jsou volnějšího rázu, reprezentují městskou moderní kulturu, můžete vidět choreografie v rytmu salsy a reggaetonu, kdežto Congas čerpají více z černé africké tradice (Bantú), oblékají se do tradičních oděvů a jejich hudební doprovod se neobejde bez mohutné baterie bubnů.

Přestože svůdné taneční kreace spoře oděných krásek doprovázejících alegorické vozy vyvolávají nutně dojem, že se jedná o profesionální tanečnice, drtivá většina účinkujících jsou amatéři. Jedná se o skupiny spolupracovnic z továren, kanceláří či jiných pracovních kolektivů, které celý rok nacvičují taneční program, zatímco jejich mužští kolegové pilují hudební doprovod nebo stavějí a zdobí alegorické vozy, podle zvoleného tématu, které daná comparsa chce na karnevalu reprezentovat.

Kubánská ekonomická a politická realita nedovoluje santiagskému karnevalu, aby rozvinul svoji komerční stránku, která doprovází podobné události v jiných latinoamerických zemích. Karneval tak zůstává bez barevných reklam a přítomnosti bohatých firem, ale tím také prakticky bez prostředků pro rozvoj. Kubánci ho „lepí“ horkotěžko podomácku, dá se říci, že hlavně z čistého nadšení pro věc. Ačkoliv je nedostatek zdrojů značně vidět na kvalitě výpravy, právě v tomto ohledu se naplno projevuje unikátní schopnost Kubánců vykouzlit něco z ničeho. Bez komparzu a s minimálním rozpočtem rozehrát strhující show.    

Zdroje informací Carnival of Santiago de Cuba, Wikipedia
El Carnaval de Santiago de Cuba, Guije.com
Carnaval Santiaguero, Santiagoencuba.com
Comenzó el carnaval en Santiago de Cuba, Radio Rebelde
El carnaval de Santiago de Cuba, La Jiribilla - Revista de Cultura Cubana
Carnival in Cuba, Andrew Schloss, Folkways Records
Carnaval Santiaguero, Portal de la Cultura en el municipio Santiago de Cuba

Copyright © 2014 Jan Sochor. No photographs and text may be used or reproduced in any form.