Zahrada Evropy

El Ejido, Španělsko – květen 2007

To krásně červené rajče, bez vůně a bez chuti, které jste si naposled koupili v supermarketu, velmi pravděpodovně vyrostlo pod horkým andaluským sluncem v El Ejidu. Z dokonale namíchaného písečného substrátu, zavlažované počítačově řízeným systémem, chráněné hradbou pesticidů a nakonec utržené rukou bezejmenného marockého imigranta bez papírů.

El Ejido, donedávna jedno z bezvýznamných městeček v pobřežní provincii Almería na jihu Španělska, je pro ekonomy příkladem zázraku. Ještě v polovině 80.let minulého století to byl nejchudší kraj ve Španělsku. Během dvou dekád se díky intezivnímu zemědělství proměnil v jeden z hospodářsky nejrychleji rostoucích regionů v celé Evropě. Souběh několika faktorů způsobil paradoxní situaci. Nejsušší oblast Evropy se stala její zahradou.

300 km² popelavého moře fóliových pařníků, které je podle některých astronautů vidět z vesmíru pouhým okem, produkuje ročně tři milióny tun zeleniny. Klimatické podmínky tohoto regionu – 330 slunečných dní v roce a bezvětří – sice nahrávají zemědělské výrobě, ale chybí to nejdůležitější: povrchová voda. Tu získávají farmáři z hlubinných vrtů. Až několik stovek metrů hluboko zapíchnuté jehly potrubí sají z podzemích rezervoárů vodu, která stéká z horských štítů Sierra Nevady na severu provincie.

Neméně důležitým milníkem v rozvoji zemědělské produkce v El Ejidu bylo zapojení nových technologií a metod, na jejichž vývoji se přímo podílí lokální výzkumná centra. Keříky rajčat nerostou ze země, nybrž ze speciálního písečného substrátu, který je v přesných intervalech sycen směsí vody, hnojiv a podpůrných látek. Počítačem řízená stanice neustále vyhodnocuje stav substrátu a podle toho do roztoku přidává a či ho ředí – fosfáty, nitráty, pesticidy, ochrana proti hmyzu, látky proti plísni, látky pro dobrou barvu plodu. Klasické pěstování zeleniny se v El Ejidu změnilo v industriální velkovýrobu potravin.

Avšak klíčovým faktorem ekonomického boomu, který vyschlou polopoušť proměnil v „moře plastiku“ - jak říkají Španělé, je levná pracovní síla. Desítky tisíc imigrantů z Maroka a subsaharské Afriky udržuje skleníkový kolos v chodu, od září do května, za mizivou mzdu tří eur na hodinu. Nikdo neví kolik imigrantů skrývá spletitý labyrint skleníků. Místní úřady odhadují, že na jednoho legálního nádeníka připadá jeden bez papírů. Třicet tisíc cizinců bez jména?

Za nepředstavitelného vedra kolem 50 stupnu celsia slouží rostlinám ve sklenících. V boudách vedle skleníků žijí, jedí, odpočívají. Mezi nářadím, na holém betonu si klekají směrem k Mecce a čtou korán v arabštině. Španělsky umí dvacet slov nutných k práci ve skleníku. Do města nemůžou – první policejní kontrola by je poslala přes úžinu zpátky do Afriky. Nebo by je banda španělských floutků seřezala baseballovýma pálkama. Flustrace Španělů z nových pracovních poměrů se často obrací proti ilegálům.

Zatímco kdesi na periferii Evropy tento sociální a ekologický experiment s vratkými základy pokračuje, další sklizně paprik, dýní, rajčat, okurek a melounů zaplavují regály zimních supermarketů.    

Zdroje informací El Ejido, un mar de plástico en medio del desierto almeriense; Expansión.com
First strike by immigrants follows racist riots in El Ejido, EIROnline
Regreso a El Ejido, ELPAIS.com
El Ejido, Wikipedia
El marroquí Jalad Rhalib documenta las sombras de El Ejido, ELPAIS.com
Intensive farming, Wikipedia

Copyright © 2014 Jan Sochor. No photographs and text may be used or reproduced in any form.